Září 2009
Vzali jsme mého kamaráda Nikolaje na procházku. Šli jsme k Mašiňáku. Probíhali jsme zase rourami. Voda šplouchala a mi byli v sedmém nebi. Páníčkové nás tam nechali takhle běhat asi hodinu. Pak jsme šli k hřišti za nemocnici. Tam Nikolaj chtěl vyhrabat myšičky. Já jen přikukoval a učil se z povzdálí. Měli jsme žízeň tak se došlo ke studánce. Zase jsme se ráchali ve vodě. Energií jsme byli nabití tak jsem vyrazili na Hraniční buk a odtud zpátky do města. Šlo se polní cestou. Nikolaj byl na vodítku, já no volno. Byl jsem docela hodný. Moc jsem ho nezlobil. U konce polní cesty bylo bahínko. Jak myslíte, že to dopadlo. Vletěl jsem tam až jsme měl celé nožičky od smradlavého bahínka špinavé až k bříšku. Měli ze mě radost. Kousek jsme šli po cestě a pak jsme se rozešli do svých domovů. Já doma skončil ve vaně. Byl jsem trošku naštvaný, že mě vykoupali. Tak krásně jsem voněl.
Miška se domluvila s Pavlou na společném venčení s Ladynkou. Šli jsme k lomu. Bylo krásné počasí. Jak já byl šťastný. Hráli jsme si, dováděli. Ladynka je úžasná, živá a hravá. Je to fešanda. Rád si s ní hraju. Občas ji nechám vyhrát, aby si nemyslela. Někdo dostal nápad se jít podívat na Mašiňák. Opravují ho. Snad už příští rok se tam budu moct koupat. Cestu jsme neřešili. Šli jsem prostě tím směrem co byl. Museli jsme projít cizím pozemkem. Holky měly strach, že dostanou ránu od ohradníku. Skočily přes něj jak laňky. Já, Lady a kluci to prošli úplně v pohodě. Kluci vedli. Dovedli nás k bažině. Než jsme to s Ladynkou zjistili, už nás odtamtud táhli. Dál jsme se brodili nepřístupným terénem (smrk, maliny, ostružiny, vysoká tráva). Vylezli jsme naproti vchodu do nemocnice. Trošku zablácení ale spokojení, že jsme už na normální cestě. Došli jsme k potůčku co bude napouštět Mašiňák. Zase jsme tam řádili.
Vypadali jsme krásně špinavě. To bylo tak krásné. Pak se šlo domů. Doufám, že se zase někdy uvidíme. Moc se mi to líbilo.
Polovina měsíce byla pro mě velmi smutná. Miška a Honzík mě opustili. Odvezli mě k babičce a nechali mě tam. Stýskalo se mi. Vůbec mě na to nepřipravili. Zničeho nic odjeli a já tam byl s babí sám. 2x jsem se pokusil utéct, ale babí mě vždy nalákala na vodítko. Procházky to je moc rád. Po dvou dnech se za mnou přijeli podívat, ale odjeli zase beze mě. Proč???? Neděle byla ten den co si pro mě přijeli a odvezli. Jak já byl rád. U babí bylo hezky, ale chyběli mi ti dva. Já jim prý taky moc chyběl. Doma na mě čekalo velké překvapení. Předělali obývák. Dali mi tam plovoučku. První kroky byli nedůvěřivé. Vše jsem si musel očmichat. Chodit po nové podlaze vypadalo zprvu nejistě až bojácně, ale byl to jen jejich dojem. Já byl naprosto v pohodě. Druhý den jsem se pokusil rozeběhnout. Přidal jsem na rychlosti a byl zabržděn uklouznutím a dopadl jsem na zadní část mého těla. Tak takhle to nepůjde. Musím být opatrnější. Dnes už je to v pohodě. Naprosto. Fakt!
V pondělí jsem jel s páníčkama do Jiříkova za Wolfíkem. Ten už je velkej. Už má stejnou výšku jako já. Těžký jsme taky stejně. Ale on ještě poroste. Já už asi moc ne. V lese jsme zase dováděli. Já byl špinavý až za ušima. Něco se mi přilepilo na stehno. Tak mi to doma museli odstříhnout. Nebojte, nesmrdělo to. Asi smůla nebo co. V lese hledali páníčkové houbičky a taky našli. My chvílema odpočívali a hráli si. Byl to moc krásný den.
Blíží se prodloužený víkend. Tak se těším co na mě ti mí miláčkové vymyslí.
Pac, Haf, mlask
SAM